Kouzlo půlnočních nákupů

Včera, když jsem čekala na svého drahého až přijde z práce a pojedeme na nákupy, jsem se zamyslela, proč je tak super nakupovat v noci. O co bychom přišli, kdyby prošel zákon, který zakazuje, aby byly obchody otevřené přes noc, o víkendech a svátcích? 

Já totiž tyhle nákupy miluju. Myslím nákupy v noci. V obchodě je málo lidí, regály nejsou vybrakované a navíc jsou v provozu jen samoobslužné pokladny a ty jsou samy o sobě zážitek. V klidu si všechno projdete aniž by Vás stresoval nával dalších zákazníku. Upřímně nesnáším přecpané obchoďáky. Lidi spěchají, předbíhají se, nadávají si, strkají do sebe a vytrhávají si zboží z rukou (ano i to se mi stalo). Naproti tomu v noci panuje všude klid. Asi by byly fajn i půlnoční nákupy oblečení apod., ale to se dost provalilo a už to není to co to bylo poprvé. Možná kdyby to dělali pravidelně ve víc obchoďácích a ne jednou za rok v jednom obchoďáku a ještě k tomu dávali slevy. To pak nastává apokalypsa.

Samozřejmě je tu i druhý aspekt a to je, že tam musí pracovat lidi přes noc. No, já bych to nedělala, ale třeba to někoho baví. Nebo možná ne, ale tak někdo to dělat musí, že? Je spousta zaměstnání, které jsou na pohled odpudivé, ale jsou potřebné, tak je někdo dělat musí... Navíc kdy by chodili nakupovat ty lidi, kteří pracují do noci? Jasně, asi ve dnech kdy mají volno, ale to už sou zase ty obchoďáky narvaný a strávíte tam daleko víc času, že?

Kapitolou samo o sobě je nákupy o víkendech a svátcích. Upřímně, nakupovat 24. prosince chodí je několik skupin lidí. Ti co na něco zapomněli, vezmou co chtějí a rychle vypadnout. Pak magoři co všechno odkládají a pak lítají po obchodech a nadávají, že je všude plno a pak snad nějaký šílenci, kteří tvrdí, že je to baví. Já si myslím, že kecají, ale tak neberme jim to... Rozhodně bych byla pro, aby se ve státní svátky obchody zavřely. Nemáme jich zas tolik, takže nikdo hlady neumře. No a když by obchody zavřeli i o víkendech, tak si říkám proč ne? V jiných zemích to v klidu funguje, tak proč ne? A to musím říct, že jsem 25. prosince sháněla tampony, protože jsem úplně zapomněla, že to mám dostat. Naštěstí na benzince je měly. Sice s mega přirážkou, ale zachránili mě. Prostě se příliš spoléháme na to, že je pořád někde něco otevřený. Když nebude, tak si ty věci koupíme dopředu a nikdo o peníze nepřijde.

No to je asi všechno. Budu ráda za každý komentář. Máte taky rádi nákupy v noci? Nebo jaký na to máte názor?

Jak si vylepšuju náladu

Ahoj,

v posledních týdnech nebylo v mé životě příliš věcí, které by mi udělali radost. Proto jsem také nic na blog nepsala. Rozhodla jsem se tedy napsat článek o věcech i aktivitách, který mi vždy zaručeně zvednou náladu. Každý z nás určitě má své "zvedače" nálady, takže budu ráda, když se o ně podělíte v komentářích.

Co tedy zaručeně zvedne náladu mě?

1. Nákupy v drogerii nebo parfumerii

Jasně, už vás vidím: No jo, ženská! A pohrdavý výraz... Jenže já to prostě miluju. Je to i lepší než nákupy oblečení. A super je, že mi každá blbinka, kterou si v drogerii koupím, dělá radost ještě dlouho po nákupu, vždycky když ji používám. Předpokládám, že spousta holek a žen to má stejně. Chlapi tohle asi nikdy nepochopí. 

2. Návštěva knihkupectví

Nemusím si ani nic koupit. Stačí mi procházet knihkupectvím, listovat v knížkách a nasávat atmosféru. Samozřejmě si vždy ráda koupím novou knížku. Vzhledem k tomu, že už nějakou dobu vlastním čtečku knih, tak do knihkupectví už tak často nechodím a ještě méně často tam nakupuji. Každopádně jsem na papírové knihy nezanevřela. Papírovou knihu podle mě nic nenahradí. jen ta čtečka je fakt praktičtější na cestování. za tu dobu co čtečku mám jsem přečetla o hodně víc knížek než když jsem ji neměla. Čtu v MHD, v čekárně u lékaře, ve vlaku, no prostě všude kde to jde... Knížky a knihkupectví prostě miluju. 

3. Dobré jídlo

Tohle podle mě platí snad pro všechny. Když se dobře najím, tak už nemám důvod být smutná. Naprosto nekonečně miluju čokoládu. Na té jsem téměř závislá. No a třeba takovej dobrej krvavej steak... Mňamka... Nebo pizza, těstoviny, salátek... Je toho moc... Jsem hrozně žravá. Na diety mě neužije. Nechápu lidi co jsou schopný dobrovolně nejíst nebo vynechávat některý jídla... Kdo má rád jídlo má rád i život.

4. Naši kočičáci

Takový pomazleníčko nebo pohrání s našima dvouma miláčkama mě dokáže krásně dobít pozitivní energií. Kdo má doma nějaké zvířátko, tak jistě chápe. Upřímně se naprosto ztotožňuji s tvrzením, že kdo nemá rád zvířata tak nemá rád ani lidi. Pro nás jsou naše kočičky plnohodnotnými členy naší domácnosti. Nikdy bych je za nic nevyměnila nebo nedala pryč. Jsou to prostě naše lásky, díky kterým je každý náš den o něco krásnější.

Saša

Ozzynka

5. Dobrý seriál nebo film

Poslední dobou je to hlavně Teorie velkého třesku. Tenhle seriál je prostě tutovej. Když ale není nový díl Teorie, tak vždycky ráda mrknu na Gilmorovy děvčata, Přátele, Sex ve městě, Jak jsem poznal Vaši matku a spoustu dalších. Jsem prostě seriálová holka. 

Dobrých filmů je poslední dobou jako šafránu. Teda aspoň podle mého vkusu, takže spíš koukám na filmy, které jsem už viděla. Takovou klasikou je u mě Pátý element. Ten film je prostě boží. Cekově můžu jakýkoliv film s Brucem Willisem. Pak samozřejmě vždycky zvedne náladu dobrá komedie. Teď když píšu tenhle článek zrovna dávají Účastníky zájezdu. Rozhodně super film, který je natočený podle ještě lepší knižní předlohy

No a to je tak pro začátek všechno. Co zaručeně zvedne náladu Vám? podělte se, ráda se nechám inspirovat i tipem na dobrý film, seriál nebo knížku.

Mějte se rádi 

Recenze: Vinohrádek nad Babou, Cyrilova 430, Třebíč

Ahoj,

po delší době přidávám článek. Měla jsem toho opravdu dost a zastavila se až dneska.
Dnešní recenze bude na relativně nově otevřenou restauraci v Třebíči, kterou jsem navštívila díky oslavě 80. narozenin mojí babičky. Obyvatelé Třebíče jistě znají Café bar Holiday v centru města. Vinohrádek nad Babou patří stejnému majiteli, interiér je naprosto totožný a jídelní lístek se také moc neliší. Tuto restauraci najdete relativně kousek od Café bar Holiday na okraji tzv. Kočičiny. Zaparkovat se před restaurací dá, ale nespoléhala bych na to. Moc míst k parkování tam není. My jsme šli pěšky. Pokud Třebíč neznáte, tak se Vám restaurace bude hledat dost těžko. Nikde žádné směrovky, reklama no prostě nic. Možná že je nějaké reklama v Židovské čtvrti. My jsme šli z druhé strany přes Kočičinu. Na to na jak, podle mě, hloupém místě restaurace je, bylo v době naší návštěvy (sobota v poledne) narváno. Bez rezervace byste si nesedli.

Hned u vstupu nás přivítali milá servírka s dotazem zda máme rezervaci. Po sdělení na koho rezervace je nás odvedla přes celou restauraci asi do salonku. Čeho jsem si všimla hned je, že bez menších zmatků cestu ven asi nenajdu. Je to tam dost členité a zmatené. Interiér na mě působí celkově hrozně přeplácaně. Dekoračních prvků je tam už fakt hodně. Mám radši interiéry čisté a světlé. Interiér této restaurace je všechno jenom ne čistý a světlý, bohužel...  

Usadili jsme se, dostali jídelní lístky a začali vybírat. Jak jsem již psala, jídelní lístek se v podstatě neliší od lístku v Café bar Holiday. V nabídce mají klasická česká jídla, pizzu, domácí špagety (nevěřím, že domácí skutečně budou), rizota, bramborové nočky, jídla z vepřového i kuřecího masa, hovězí steaky, ryby, saláty a pár specialit. Součástí lístku byla i vložená nabídka na mexické speciality. Vzhledem k tomu, že je nabídka na extra papíře, napadlo by Vás, že je to nějaká časově omezená nabídka. No, není. Součástí nabídky Café bar Holiday je už mnoho let, takže pravidelní návštěvníci ji určitě znají. Upřímně bych celkově ve většině restaurací uvítala jídelní lístky s menším výběrem. Čím je toho víc, tím mám větší problém si vybrat. Stejně tak i na Vinohrádku. Nakonec jsem si vybrala ze "speciální" mexické nabídky Rumpsteak na ledovém salátu, mexické brambory, pečená tortila a fazolové pyré. Propečení jsem zvolila medium. Obsluha se sama zeptala. Zbytek osazenstva našeho stolu si vybral: Konfitované kachní stehno s červeným zelím a restovanými bramborami, Konfitované vykoštěné vepřové koleno s jablečným křenem a domácí bagetu, Smažený řízek z vepřové kýty s vařenými bramborami, Svíčkovou na smetaně s karlovarským knedlíkem a brusinkami, Pizzu Napoletana, Steak z čerstvého lososa s grilovanou zeleninou a bylinkovým máslem a Chimichanga de ranchera - na grilu opečená tortila plněná hovězím masem, paprikou, kukuřicí, cibulí s fazolovým pyré, krémová omáčka a rajčata. Chuťově a kvalitativně můžu hodnotit jenom svoje jídlo, ale nikdo neříkal, že by byl nespokojený, takže bylo vše v pořádku.

Ještě než se pustím do hodnocení jídla, tak napíšu něco o personálu a výběru pití. Ze strany personálu nemám jedinou výtku. A musím říct, že na něj jsem dost náročná. Slečna, která nás obsluhovala, byla velmi milá a schopná. U pití už tak pozitivní nebudu. Piva mají v nabídce Staropramen 10°,11° a Granát, Stellu Artois, Hoegaarden, nealko Stellu a Staropramen. Výběr velmi tristní. Staropramen je, velmi slušně řečeno, nedobré pivo a hlavně velmi neoblíbené. Stellu a Hoegaarden . Myslím, že by se měli zamyslet nad změnou značky piva. Z nealka mají klasiku ve skle - coca-cola, fanta, sprite atd. a pak klasickou třebíčskou limonádu ZON - jablečnou a malinovou. ZONku miluju už od dětství, takže jsem si objednala malinovou. Velmi mě zklamalo, že není točená, ale z post mixu. To je teda fakt hnus. Dál mají samozřejmě vína, sekty i tvrdý alkohol. Na přípitek jsme měli klasickou bohemku demi sec. Tam není co vytknout, ta rozhodně nikoho neurazí, ale taky nezaujme. V nabídce mají ještě sekt od Znovínu, ten je kvalitativně tak nastejno s bohemkou, takže si moc nevyberete.

Teď už k jídlu. Jak jsem psala, steak jsem si objednala medium. Hned při nakrojení jsem přišla na to, že steak je well done, bohužel... Servírku jsem na to upozornila, okamžitě talíř s omluvou odnesla a během pár minut přinesla novou porci s tím, že se moc omlouvají a že jídlo samozřejmě neplatím. Tentokrát bylo všechno v pořádku, takže jsem se pustila do jídla. No co to budu prodlužovat, bylo to SUPER, SUPER, SUPER!!! Opravdu vynikající. Možná by bylo jídlo ještě lepší kdyby místo čerstvého masa použili maso vyzrálé, ale není to steaková restaurace, takže jim to odpustím. Rozhodně pozitivně hodnotím, že mi jídlo bez řečí vyměnili. Nejsem příznivce focení jídel, takže foto nepřidám.

Když to celé shrnu, tak bych návštěvu této restaurace doporučila lidem, kteří nečekají žádnou extra moderní gastronomii, ale chtějí se dobře najíst. To je totiž v Třebíči velký problém. Je potřeba být připravený na brutálně přeplácaný interiér. Ten je fakt hrůzný. Při vybírání z jídelního lístku určitě neuděláte chybu s ničím. Jen bych, vzhledem k rozsáhlosti nabídky jídel, nešla do ryby. Nevěřím, že jsou čerstvé. Rozhodně doporučuji udělat si dopředu rezervaci a pokud Třebíč neznáte, tak si zapněte navigaci. Já se do Vinohrádku rozhodně ráda vrátím. Podle mě je to, společně s Café bar Holiday, nejlepší restaurace v Třebíči. To ale určitě neznamená, že z toho tam padnete na prdel. Jen je prostě konkurence velmi velmi velmi slabá...

Základní péče o pleť pro každou ženu i dívku

Dnes bych se ráda věnovala tématu, které je podle mě velmi opomíjené. Na internetu najdete mraky videí a článků o tom jak se správně líčit abyste vypadaly jako ta nebo ta celebrita. Ve většině těchto článků a videí ale chybí základní informace: Pokud se o pleť nebudete starat, tak nikdy nedosáhnete podobného výsledku. A opravdu Vás ta péče nemusí stát spoustu peněz za návštěvy kosmetických salónů a nákup drahých kosmetických přípravků. 

Mě taky trvalo dlouho než jsem pochopila takové základní věci jako že se musíte každý večer odlíčit, že pleť by se měla čistit i ráno, že nelze používat jeden krém na ráno i na večer a tak různě podobně. Samozřejmě podle toho moje pleť taky vypadala. Snažila jsem se to svádět na to, že mám prostě problematickou pleť a maskovat to co nejvíc krycím make-upem a pudrem. A pak jsem si řekla DOST! Na těch doporučeních od kosmetičky prostě něco být musí a začala jsem se o sebe více starat. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Pleť mám teď mnohem hezčí, takže nemusím používat hodně krycí make-upy. V pohodě mi stačí BB krém nebo můj momentálně velmi oblíbený minerální make-up.

Než si začnete kupovat různé přípravky na péči o pleť je nejdůležitější správně určit jakou pleť máte. Samozřejmě většinou nic nezkazíte použitím přípravku na normální pleť, ale pokud máte pleť hodně mastnou nebo hodně suchou, tak vám to ani moc nepomůže. Na diagnózu pleti je nejlepší a nejednodušší si zajít ke kosmetičce. Ta vám přesně řekne jakou řadu výrobků máte používat. Většina kosmetiček taky prodává produkty od firmy s kterou spolupracuje, takže Vám nejspíš nedoporučí kupovat kosmetiku v drogerii (přišla by o peníze). Bohužel většina kosmetiky, kterou kosmetičky používají není o nic lepší než kosmetika kterou koupíte běžně v drogériích. Doporučí Vám ji hlavně proto, že z prodeje mají peníze. Když budete mít štěstí, tak narazíte na kosmetičku, která Vám doporučí i nějakou kosmetiku z drogerie. Upřímně? Doporučovat může kdo chce co chce, vy to musíte prostě zkusit. Hledání vhodné pečující kosmetiky pro Vás je většinou běh na dlouho trať. Když pak konečně najdete svůj ideál, ta ho přestanou vyrábět a jste na začátku. Dřív se doporučovala produkty často měnit, aby si na ně pleť nezvykla. To je blbost. Když vám něco sedí, tak to používejte dál. Bohužel kvalita pleti se v průběhu života mění, takže se stejně nevyhnete změně. 

Rozhodně je dobrý nápad zajít do drogerií a vyžádat si vzorky přímo na Váš typ pleti. Bohužel to nedělají všechny drogerie. Vzorky Vám dají určitě v Douglesu, Sephoře apod. V DM drogerii zase prodávají miniautury produktů, ale pouze od jejich privátní značky. Když nakoupíte na parfums, tak si můžete k nákupu vybrat nějaký vzoreček (možná to dělají i jiné e-shopy). Rozhodně stojí za to zkusit napsat různým firmám, od kterých chcete výrobky vyzkoušet, aby Vám zaslali vzorečky. Čím konkrétnější v žádosti budete tím lépe. Nepočítejte s tím, že Vám je ale pošlou všechny firmy, Spoustu vzorků můžete dostat pokud si pořídíte zákaznickou kartu. Já jsem např. členkou Nivea klubu nebo mám zákaznickou kartu od Yves Rocher. Z Niveii posílají jednou ročně časopis a nějaké vzorečky nových produktů. Od Yves Rocher dostávám vzorečky ke každému nákupu a dárek k narozeninám. Teď je taky u spousty firem populární posílat nové výrobky na testování přímo zákaznicím. Vyplatí se tedy sledovat jejich facebookové stránky a čekat na výzvu k registraci. Takhle jsem se taky dostala ke spoustě produktů a většinou zasílají plné balení, takže máte na testování dost prostoru. Dál je možné si kupovat stále populárnější LadyBox. Je to krabička, která se zasílá zákaznicím, které si ji objednaly a zaplatili, jednou měsíčně a v ní je vždy několik plných produktů a nějaké vzorky jak pečují tak dekorativní kosmetiky. Hodnota produktů v boxu převyšuje cenu za koupi LadyBoxu. Sama jsem si LadyBox objednávala asi rok a půl, ale nahromadilo se mi doma tolik kosmetiky, že jsem musela objednávání přerušit abych nemusela půlku vyhodit. Nevýhoda LadyBoxu pro někoho může být, že dopředu tak úplně nevíte co Vám přijde. Obsah je do jisté míry vždy překvapení. Někdo to zase považuje za výhodu.

Abyste mohli začít shánět produkty, které vám budou vyhovovat, je nutné vědět co všechno potřebujete. Na následujících řádcích vám napíšu co jak a kdy požívám já. A připojím i svoje typy na produkty, které používám. Ty ale samozřejmě nemusí sedět každému.

Ráno
Den začínám vyčištěním pleti micerální vodou. Momentálně požívám micerálku od Garnier. Zkoušela jsem i jiné a podle mě v nich není velký rozdíl. Micerálky jsou celkově úplně super vynález. Ráno s ní pleť vyčistíte a večer se s ní i odlíčíte. Pak pokračuju nanesením očního krému, já teď používám krém od Cien (kosmetika z Lídlu) Anti-wrinkle Eye cream s Q10, a denního krému ten je teď taky od Cien a to Time control Moisturising cream. Oba krému jsou úplně super. Jsou už teda na vrásky, protože se řídím heslem, že nikdy není brzo začít používat krémy proti vráskám. Kosmetice z Lidlu jsem moc nevěřila, ale za ty prachy jsem se rozhodla tyhle dva krémy zkusit a maximální spokojenost. Určo zkusím něco dalšího. Pak nechám krémy se vstřebat, v mezičase si většinou čistím zuby, a buď se nalíčím nebo mám hotovo.

Večer
Každý večer je potřeba se odlíčit (pokud jste byla nalíčená) nebo pleť jenom vyčistit (pokud jste se nelíčila). Na odlíčení očí používám speciální dvoufázový odličovač očí od Niveii. Je skvělý, protože odlíčí i voděodolný make-up. Zkoušela jsem i jiné odličovače očí, ale žádný nebyl pro moje citlivé oči tak dobrý jako právě tenhle od Nivei. Oční make-up by měla odlíčit i micerální voda, ale já ji na oči nepoužívám. Štípe mě v očích, i když mám micerálku na citlivou pleť, vodě odolnou řasenku neodlíčí a i s normální má dost problémy. Pokud vám ale vyhovuje tak proč ne, že? Zbytek pleti odlíčím micerálku. Je potřeba požít tolik tampónků dokud nebude ten poslední úplně čistý, aby Vám na pleti nezůstali nečistoty. Pak už použiju oční krém stejný jako ráno a noční krém. Ten mám momentálně od DM značky Balea, konkrétně Anti-falten nachtcreme  s Q10. Mám ho pár dní, takže nemůžu objektivně hodnotit, ale s touhle značkou jsem byla vždycky spokojená, takže předpokládám, že bude taky fajn. Navíc opět příznivá cena ;-)

Protože mám velmi suchou pokožku, tak po sprše vždycky používám tělové krémy. Nemám žádný extra oblíbený. Beru vždycky ten co mi nejvíc voní. V zimě používám hutnější krémy jako je třeba krém od Yves Rocher Opravné tělové mléko pro velmi suchou pokožku. V létě pak používám krémy lehčí jako je třeba Demacol Revitalizační tělové mléko, teď mám s vůní pistácie, ale mají i další vůně. Zkoušela jsem i tělová mléka do sprchy, ale nejsem s nimi spokojená. Ve sprše to vždycky nechá film po kterým jsem několikrát uklouzla a ušetření času v tom taky nevidím.

Večer v posteli ještě použiju krém na ruce a na nohy. Na ruce momentálně používám Zimní balzám na ruce od Yves Rocher a na nohy mám Krém na nohy od Balea s mandlovým mlékem a makadamiovým olejem.

Další péče
Další péče už dost záleží na tom jestli máte nějaké velké problémy s pletí nebo ne. Já velké problémy neřeším, takže ani další péče není moc složitá.
Jednou týdně večer použiju na odlíčenou pleť peeling. Už delší dobu používám peeling od značky Himalaya Herbals, konkrétně Čistící peeling z Nimba. Tuhle kosmetiku kupuju na internetu, ale párkrát jsem ji viděla i Tescu. Vyzkoušela jsem ho díky výše zmíněnému LadyBoxu a je fakt super. Pleť krásně vyčistí, odstraní odumřelé kožní buňky a je po něm velmi hebká na dotek. Pak nanesu pleťovou masku. Já požívám pleťové masky od značky Balea. Mají velký výběr na všechny typy pleti a navíc jsou balené v sáčcích po jedné porci. A zase ta cena je super. Masku nechám působit podle návodu a smyju. Používám i peeling na rty od značky E.L.F.. Vypadá jako rtěnka, nanáší se stejně, ale obsahuje zrníčka, které krásně ze rtů odstraní odumřelou a loupající se kůži. Pak ještě nanesu oční a noční krém a jdu spát.

Tohle je podle mě takový základ, který se dá doplnit i dalšími pečujícími produkty. Různá pečující tonika, séra atd. Já je pravidelně nepoužívám, ale občas taky uletím a něco si koupím. Samozřejmě se vyplatí občas zajít ke kosmetičce, protože třeba takové vyčištění pórů na nose nezvládne žádný přípravek tak dobře jako ruce šikovné kosmetičky. I když to teda pekelně bolí. Záleží na Vás kolik chcete nebo můžete do kosmetiky investovat.
Typy na produkty které jsem vyzkoušela a byly fajn přidám v samostatném článku.

Recenze: Kavárna ERA, Zemědělská 30, Brno - Černá Pole

Ahoj,

dnes bych se s Vámi ráda podělila o recenzi na moji nejoblíbenější kavárnu a restauraci v Brně.

Nejdřív něco z historie (text z oficiálních stránek kavárny: http://kavarnaera.cz/)

Původně volně stojící obytný dům Josefa Špunara s restaurací a kavárnou Era na Zemědělské ulici č. 30, postavený v letech 1927-1929 podle projektu Josefa Kranze, patří k architektonicky neobyčejně cenným brněnským památkám meziválečného období, který se půdorysnou osnovou i řešením vnitřku hlásí k zásadám charakteristickým jak pro purismus, tak také pro raný funkcionalismus.

Pro mladého začínajícího architekta nebyl zadaný úkol jistě nijak jednoduchý, protože měl navrhnout objekt, v němž mělo být pod jednou střechou soustředěno kavárenské a restaurační zařízení a zároveň i byt majitele. Zvláště komplikované bylo propojení a současně oddělení veřejných a privátních prostor. Kranz proto vytvořil nejméně dvě základní varianty řešení. Nakonec budovu rozdělil horizontálně na dvě funkčně i dispozičně diferencované jednotky – na restauraci s kavárnou v přízemí a v patře a na byt majitele, který zaujímal – s výjimkou kuchyně a komory v prvním podlaží – celé druhé poschodí.

Restaurace s kavárnou byla tedy dvoupodlažní s venkovní volnou plochou mezi průčelní uliční stěnou a chodníkem, která mohla být užívána jako letní zahrádka. Levou částí vstupních dveří, společných pro kavárnu i pro byt majitele, se přes zádveří kolem výčepu, situovaného proti vstupním dveřím, vcházelo do hlavního společenského sálu v přízemí. Ten byl založen na obdélném půdorysu a skládal se ze dvou funkčně odlišných, ale vzájemně propojených částí. Směrem do ulice byla menší prostora, v níž nemohl chybět oblíbený kulečník, na který dopadalo světlo z atypického kovového nástropního osvětlovacího tělesa, zavěšeného na dvojici subtilních kovových trubek. Do dvora byla obrácena restaurace, osvětlená stěnou z luxferů. Interiér přízemí byl řešen v podstatě jako jednotný prostor, členěný pouze nosnou konstrukcí a zavěšeným ramenem křivkového schodiště, vkomponovaného volně do prostoru a osvětleného opět pásem luxferů.

Schodiště tvořilo hlavní dominantu celého přízemí a vertikálně je spojovalo s prvním patrem. Jeho komunikační význam byl vystupňován ještě i výraznou plasticitou a také barevností. Zvláštní, téměř magické světelné atmosféry a pocitu intimity architekt dosáhl příčným prosvětlením – z uliční strany velkoplošnými okny a ze dvora stěnou ze skleněných cihel. Příznačnou vlastností kavárny Era bylo její citlivě vyvážené lidské měřítko, dosažené nezvyklým propojením a členitostí jednotlivých částí, výtvarným řešením stěn, natřených lesklou olejovou barvou indiferentního odstínu, častým použitím písma a jiných grafických prostředků na některých článcích nosné konstrukce a na schodišti a konečně i pozoruhodnými stavebními detaily, u nichž – zvláště u profilů oken a dveří – Kranz dospěl až k hranici puristického minimalismu.

Kavárenský sál v patře měl půdorys ve tvaru písmene L, položeného podél přední a pravé boční zdi. Z jeho kratšího ramene byla přístupná prostorná terasa, spočívající na střeše přízemí a směřující do dvora, která nepochybně přispívala k většímu komfortu a příjemné atmosféře kavárny. Dostatek světla tomuto sálu dodávala čtveřice rozměrných nečleněných oken, prolomených do uličního průčelí. Kavárenský charakter prostor v patře podtrhovalo i zařízení – obdélné mramorové desky stolků pro dva, připevněné na zdi, nebo několik čalouněných boxů a pochopitelně nezbytné thonetky, kterými byl vybaven i přízemní sál. Velkou část patra zaujímaly dva kulečníkové stoly, osvětlené opět stejnými svítidly jako kulečník v přízemí.

Graficky čistá kompozice uličního průčelí, na níž jsou plastické články redukovány natolik, že působí téměř dvojrozměrně jako plakátová plocha, byla pravděpodobně inspirována fasádou jen o něco starší kavárny De Unie v Rotterdamu od Johanna Jacoba Pietra Ouda, tamějšího městského stavitele. Není jistě bez zajímavosti, že v letech 1927-1929, kdy Era vznikala, pracoval Kranz v ateliéru Bohuslava Fuchse, který právě tehdy projektoval a stavěl hotel Avion, v němž najdeme pozoruhodně shodné „emotivní“ vyznění původně strohé funkcionalistické koncepce.

Ani Eře se nevyhnul smutný osud většiny brněnských meziválečných kaváren. V padesátých letech ji získaly Restaurace a jídelny Brno II, které ji po řadě nekoordinovaných a degradujících úprav využívaly jako pivnici. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, když už někdejší kavárna Era byla zapsána do Státního seznamu nemovitých kulturních památek, v ní další správce – nedaleká Vysoké škola zemědělská – vybudoval výpočetní středisko. To s sebou přineslo četné další zásahy do už tak velmi zdevastované stavby, z níž se dochovaly kromě křivkového schodiště v podstatě jen obvodové zdi. Začátkem devadesátých let restituovali objekt dědicové původního majitele, ale ani jim se přes veškeré snahy, podpořené finančními dotacemi města Brna a Ministerstva kultury ČR, nepodařilo restauraci s kavárnou zrekonstruovat a vrátit jí její původní funkci. Obnovit zašlou slávu podniku se pokusil i další vlastník, jemuž ho restituenti prodali, bohužel opět bezvýsledně.
Až nynější majitel získal s pomocí občanského sdružení Studio 19 dotace z Evropského fondu pro regionální rozvoj i z dalších zdrojů a po pečlivé památkové obnově restauraci s kavárnou v roce 2011 otevřel návštěvníkům, kteří si do ní stále častěji nacházejí cestu nejen kvůli nevšedním gastronomickým, ale i kulturním zážitkům.

Současnost

Dnes je kavárna ERA, která si díky citlivé rekonstrukci zanechala původní podobu, hojně navštěvována jak studenty z blízké Mendlovy univerzity tak místními obyvateli i turisty z České republiky a ze zahraničí. Zákazníci ji nenavštěvují nejenom kvůli jedinečně krásnému interiéru. Hlavním důvodem je výborná kuchyně doplněná vynikající kávou a milým personálem.

Můj názor

Jak jsem psala v úvodu, je to moje nejoblíbenější kavárna v Brně. Vždyť jsem tam skoro denně... Pokusím se tedy o objektivní hodnocení.

Hned při příchodu Vás uvítá vždy milý a usměvavý personál (to že většina hostů neumí pozdravit ani na pozdrav odpovědět necháme stranou). Posadit se můžete jak v přízemí tak i v prvním patře. Jakmile bude hezky měly by být otevřeny i obě zahrádky (před budovou a za budovou) a terasa v prvním patře. Rozhodně doporučuji si objednat výbornou domácí limonádu, třeba zázvorovou, která patří k mým nejoblíbenějším. Z jídelního lístku si rozhodně vybere každý. Jídelní lístek mění téměř denně, což zajišťuje 100% čerstvost všech surovin. Já jsem se ještě nesetkala s jídlem, kterým by se mi šéfkuchař Martin Haritun netrefil do chuti. Zaměřují se převážně na českou kuchyni v moderní podobě, ale najdete zde i stálice světové kuchyně. Součástí nabídky je v týdnu i polední menu, které je tříchodové. Na jejich facebookové stránce se dozvíte vždy aktuální nabídku jídel i poledního menu i případných speciálních akcí. Jako sladkou tečku rozhodně doporučuji dát si jeden z výborných domácích a vždy čerstvých dezertů a vše spláchnou luxusní kávou značky Caffe Vergnano.

V Eře probíhají celý rok různé akce jako jsou výstavy, autorská čtení nebo různé workshopy. O všech chystaných akcích se dozvíte z jejich facebookových stránek nebo přímo v kavárně. ERA je připravena i na návštěvníky s malými dětmi (mají i přebalovací pult). Kavárna je nekuřácká. Využít ji můžete i pro obchodní jednání. Wi-Fi je samozřejmostí.

I já zde najdu nějaké negativa. Když je kavárna plná není tam slyšet pomalu vlastního slova, hučí to tam jako v úle. Akustika je zde bohužel opravdu špatná. Na vinně je právě ta čistota interiéru. Kdyby tam byly nějaké závěsy nebo něco podobného, tak by to tak zlé nebylo. To ale samozřejmě není možné, protože je potřeba dodržovat prvorepublikový vzhled a tam žádné závěsy nepatří. Rozhodně se na to dá zvyknout. Já jsem si schopná i v tom největším provozu v klidu číst. Ale někoho kdo tam ještě nebyl toto může snadno překvapit. Škoda je ji poměrně brzké zavírací hodiny. Zavírá se ve 22:00, v neděli ve 20:00 a teď v zimních měsících už dokonce v 18:00. Vzhledem k tomu, že je to široko daleko jediná opravdu dobrá restaurace, tak je opravdu škoda zavírat takto brzo. Ale je mi jasné, že na vině budou spíše sousedé, kteří delší otevírací dobu nechtěli povolit. A tak, zas aspoň budete brzo doma, ne?

Shrnutí

Návštěvu doporučuji každému kdo má rád dobré jídlo, dobrou kávu a příjemnou atmosféru. Historická hodnota budovy příjemný zážitek z návštěvy ještě více pozvedne. Obrovské plus pro mě je to, že je kavárna kompletně nekuřácká. 

To je ke kavárně ERA vše a já se budu těšit, že se tam třeba potkáme.

Začíná jaro... Snad už

Dnes pouze krátce. Předpokládám, že jste si všimli, že venku už pár dní kvetou sněženky. Teda aspoň tady u nás na Jižní Moravě kvetou. Mě to dělá velkou radost, protože to znamená, že začíná jaro.

Sněženky byly vždy považovány za první květinky jara. Dřív u nás byly velmi rozšířené. Vzhledem k tomu, že je dneska každý trhá jak chce, se dostali i na seznam ohrožených a částečně chráněných rostlin. Proto je, prosím, netrhejte. Ať nám kvetou dál každé jaro

Bohužel jsem je zapomněla vyfotit, když jsem kolem nich dnes šla, tak aspoň fotka z netu:

Proč se každý den smát? Pár důvodů se najde

Dnes jsem našla velmi povedený článek o sedmi důvodech proč se každý den smát. 
Překvapivě jsem ho našla na webu zena.centrum.cz. Ve většině případů tam píšou děsný nesmysly typu jak dlouho sedět na WC. Ne, nedělám si srandu. O tom vážně psali článek. Zkoušela jsem ho najít, ale nedaří se. Vy co ten web znáte si ale určitě dovedete představit, že to byl vrchol novinářské práce. Ještě dlouho jsem kroutila hlavou.
No ale teď k tomu pozitivnímu. Dle článku bychom se měli smát každý den ze sedmi důvodů a já přidám ještě jeden ode mě:

1. Trénujeme mozek
Emoce pochází z mozku, ale když se trošku přemůžeme, podaří se nám koutky úst trochu pozvednout i bez dobré nálady. Nedávné studie potvrzují, že když se párkrát soustředíme na úsměv, i když nemáme zrovna skvělý den, můžeme náš mozek lehce vytrénovat.
Výraz tváře s ním úzce komunikuje. A tak, jako se ve chvíli smutku mračíme, kontrolovaný úsměv může do mozku vyslat pozitivní signál.

2. Rozdáváme radost

Výhod usmívání je několik. Nechceme vás nutit, abyste předstírali, že jste šťastní, ale jsou situace, kdy vám úsměv na tváři pomůže. Pokud se na někoho usmějete, i když vám zrovna není do zpšvu, vrátí se vám od něj zpětná pozitivní reakce.

Kdo může za to, že se po té, co se někdo usměje, "zaculíme" také? Je to jakýsi druh "zrcadlení" či vlastnost, která nám byla dána od přírody, napodobování. O to se postarají "zrcadlové neurony", které nás tak nějak zmatou a my chceme dělat to, co ten druhý. Proto rozdávejte úsměv, rozehřejete tak "studené čumáky".

3. Bojujeme se stresem

V odborném magazínu Psychological Science z Univerzity v Kansasu byla zveřejněná studie o vlivu úsměvu na stresové situace. Několik účastníků muselo v ústech držet tyčinky ve třech různých pozicích. Což už je samo o sobě humorné. Lékaři sledovali jejich tepovou frekvenci a ptali se jich na stresující otázky. Nejen, že se při vtipné situaci téměř dusili smíchy, ale udržovali svojí srdeční činnost v klidu. Následoval pokus, kdy se jich opět ptali na stresující otázky, ale už nebyli nijak rozptýlení hrou a humorem. Jejich tepová frekvencestoupla téměř na dvojnásobek.

Z tohoto zajímavého výzkumu vyplívá, že když si denně najdeme chvilku na zábavu a smích, zbavíme se nahromaděného stresu, a tím pomůžeme našemu srdci.

4. Budeme mnohem přístupnější

Univerzita dále zkoumala, jaký vliv má úsměv na práci. Usmívající zaměstnanci získali mnohem více zákazníků, než ti, co měli za úkol tvářit se vážně a nepřístupně.

5. Budeme vypadat důvěryhodněji

Vědci na Univerzitě v Pittsburghu zkoumali spojení úsměvu s důvěryhodností. Vyšlo jim, že člověk, který se nemračí nebo nemá univerzální výraz, je pro ostatní mnohem důvěryhodnější. Své tvrzení otestovali na 45 modelkách. Výsledek jasně potvrdil, že zkoumající označili za důvěryhodnější ty, které se při pohovoru usmívaly, i když to bylo jen lehké pozvednutí koutků.

6. Větší kreativita

I test z Univerzity v Kalifornii potvrzuje pozitivní účinky smíchu a dobré nálady. Muži, kteří byli šťastnější, dokázali mít komplexnější přístup k řešení problémů, lépe se soustředili, nacházeli snadnější řešení, než jejich negativně smýšlející protějšky. Může za to vyplavování větší dávky dopaminu, za což jsou zodpovědné pozitivní emoce.

7. Osvobozující pocit

Smích je osvobozující. Nacházejte denně důvod si jej dopřávat ve velkých dávkách. Budete spokojenější, uvolněnější a celkově si tak prodloužíte život.

8. Jeden důvod ode mě

Úsměv sluší každému ;-)

Takže na co čekáte??? Smějme se každý den. Klidně celý den. Je lepší když Vás okolí bude mít za blázna než za věčně zamračeného morouse, ne?

Něco o mě a mém blogu

Ahoj, 
vítám Vás na svém blogu. Chtěla bych Vás jeho prostřednictvím zahrnout pouze dobrými zprávami. Myslím, že špatných zpráv je všude dost. Psát budu jak o některých dobrých zprávách z mého života tak o dobrých zprávách "z domova i ze světa";-) Ideálem je dávat sem jednu i více zpráv denně, ale nevim jak to budu časově stíhat... Budu sem přidávat i recenze (ve jménu svého blogu pouze pozitivní) na různé zajímavé produkty, podniky nebo akce.

A teď něco o mě. Jmenuju se Hanka. Je mi 26 let. Bydlím v Brně. Momentálně plánuju svatbu se svým přítelem, takže některé dobré zprávy se budou nejspíš týkat právě svatby. Tomu se člověk nevyhne ;-) Můj život samozřejmě není nekonečný zástup dobrých zpráv. Rozhodně ale nechci mít blog místo deníčku, kde se budu svěřovat se všemi svými trápeními... 

Kde jsem vzala inspiraci? Přicházelo to tak postupně. První impuls asi šel z mého oblíbeného seriálu Gilmorova děvčata. V jednom díle se Lorelai rozčilovala nad novinama, že všude píšou jen špatné zprávy a chtěla založit Noviny plné dobrých zpráv. Fanoušci tohoto seriálu asi vědí :-p 

No tak to by mohlo stačit a jdeme na ty dobré zprávy!